preview

Americký Západ, Route 66 a Big Sur s vozíčkářkou Maruškou

"Až budu mít v bance peněz jak želez, ó peněz jak želez, ó peněz jak želez,

zajedu si lodí do Los Angeles, ó do Los Angeles, Angeles..."

zpívá náš milý Franta Ringo Čech

Peněz jak želez nemáme, lodí jsme nepluly, ale do Los Angeles jsme z Londýna za 11 hodin doletěly. Lída Harcubová, máma a Maruška, moje dcera.

Na všech letištích na světě jsem ráda, že je Maruška na vozíčku, protože vždycky a všude má „nahlášený“ vozíčkář letištní asistenty.

A jeden neuvěřitelný, naprosto dojemný příběh. V půjčovně jsme si vybraly auto, vozík i kufr se vešel, klíče i doklady jsme dostaly. Stála jsem u auta dost bezradně – bylo s automatickou převodovkou. Tušila jsem, že snad R je zpátečka, víc nic. Zeptat se někoho? No, aby neřekli, že když neumím řídit...

Šel kolem takový ošlehaný čtyřicátník, tak jsem opatrně, svou neumělou angličtinou, začala: "Can you help me, please? Sorry for my English." A než jsem stihla dodat víc, zasmál se a prý: "Můžete mluvit česky...!" Byl jak zjevení, hrkly mi slzy do očí. Miroslav, horolezec z Vrchlabí, za tři hodiny odlétal s kamarády domů. Právě vraceli auto. Poradil, vše ukázal a my v pohodě projely ranní šílenství v Los Angeles, dál pouští Mojave, směr Las Vegas.

Poušť Mojave byla horká a šedivá, sem tam rostlinky jak zelení zaprášení ježci... a nákladní vlaky o víc jak stovce vagónů. A Las Vegas? To je nádherný barevný zážitek. Naprosto úžasné zářící město v poušti, plné neuvěřitelně ztřeštěných nápadů. Projely jsme 250 km horkou a smutnou pouští, tak bylo barevné blikající bláznění příjemnou změnou. Prošly jsme celou osmikilometrovou ulici známou jako Strip, viděly Eifellovku, egyptskou pyramidu i sfingu, hotel Bellagio s vodní hudební produkcí, Sochu Svobody, Brooklynský most, irský pub s Guinessem a plno dalších známých monumentů z celého světa. Naprosto nás však dostaly „malé Benátky“, ve třetím patře obrovského hotelu The Venetian. Na stropě projekce podvečerní oblohy, pódium s operou, Grand Canal se zpívajícími gondoliéry i Mostem Vzdechů. Úžasný zážitek, všude byla cítit Itálie. Kasíno jsme si v Las Vegas taky zkusily, dokonce 3 dolary vyhrály, ale hráčské vášni nepropadly.

Naše další cesta vedla k překrásnému vodnímu dílu, přehradě Hoover Dam, na řece Colorado. Je to druhá největší přehrada USA a leží na hranici Nevady a Arizony. Řeka Colorado umožňuje život ve vyprahlé poušti od Nevady, přes Arizonu, až do Kalifornie.

Další zážitek byl Grand Canyon, co o něm říct... Nádhera, ohromná energie, úžasné výhledy, nevšední barvy a ohromující podívaná – jak voda řeky Colorado po staletí pokořuje kámen. A všude plno usměvalých a přátelskýh lidí z celého světa, všechny prostory bezbariérové, nájezdy pro vozíčkáře na všechny vyhlídky a nikde žádný problém. Dojímal mě pohled na Marušku; všechnu tu krásu vidí, vozík nevozík, směje se... a jen tak si fotí Grand Canyon.

A zajímavost: Došly jsme několikrát skupinku a pán, tak kolem 70, na mnoha místech na okraji Grand Canoynu lehl na zem a dělal 22 kliků. Jiný ho natáčel. Maruška se ptala, proč to dělá a prý: "Každý den zemře 22 válečných veteránů, dělám 22 kliků za ně. Jsem také veterán."

Červenou krásu Monumentu Valley v podvečerním světle, to je sen každého fotografa. Ubytovalné jsme byly v "Típí Village", u rodiny navažských indiánů. Maruška si s nimi dopisovala, jestli s vozíkem nebude problém. Měli kromě několika týpí, kam by vjet vozíkem byl problém, i malý domek, s jedním malým schůdkem.

A zajímavost: Projížďka vlastním autem kolem těch úchvatných monumentů nás stála 20 dolarů. Mluvily jsme s klukem a holkou z Kanady, netroufli si sami jet, tak využili službu indiánské rodiny a nechali se odvést jejich otevřenou dodávkou - za 160 dolarů. Uf...

Cestou do Santa Fé jsme se zastavily na zajímavém místě. "Památník čtyř rohů" - Four Corners Monument. Jako je v Hrádku nad Nisou "trojzemí", tak tady jsme našly "čtyřzemí". Je to jediné místo v Americe, kde se stýkají rohy čtyř států - Colorada, Utahu, New Mexika a Arizony.

Santa Fé je hlavní město amerického státu Nové Mexiko, a tak trochu mexické, či španělské, to tam opravdu bylo. Moc zajímavé kulaté stavby stylu pueblo, po ulicích a u hotelů spousta zvláštních kovových soch a sošiček, chilli papričky všude.

Zajímavost: V kostele sv. Františka z Asisi byla malá prodejnička se svatými obrázky, křížky a růženci. Měli tu taky na obrázku naše pražské Jezulátko a u něj nápis Prince of Parga.Tak jsme tu Prahu "reklamovaly" a paní se smála, že její máma se narodila v Praze, táta na Slovensku a ona neumí česky ani slovo. A ta Parga jí vůbec nevadila.

Snad žádná silnice nedostala tolik jmen, jako legendární Route 66. Nazývali ji "Hlavní ulicí Ameriky", "Cestou slávy", ale nejvíc se vžilo označení, které jí dal spisovatel John Steinbeck - "Matka cest". Je jí 90 let. Z městě Albuquerque jsme vyrazily po Route 66 a zastavovaly se v zajímavých městeh. Gallup, Flagstaf, Kingman, Barstow..., a taky krásně barevný Seligman. Zapáleným obyvatelům tohoto městečka se v roce 1987 podařilo přesvědčit zástupce státu Arizona, aby Route 66 byla uznaná jako historická silnice. Seligman si tak vysloužil přízvisko "kolébka historické Route 66". Cestu do Los Angeles jsme zvládly a šíleným odpoledním provozem dojely do Santa Moniky, kde na molu „Santa Monica Pier“ slavná Route 66 končí.

V Los Angeles jsme vyjely ke krásné observatoři nad městem, odkud měl být vidět nápis HOLLYWOOD. Pomalu se stmívalo, všude plno aut a dorazily jsme nahoru právě včas - úžasný západ slunce, nápis HOLLYWOOD jako na dlani a rozsvěcující se město...

Zajímavost: Na jedné vyhlídce Maruška z vozíku na rozzářené L. A. přes zídku neviděla. Přišla skupinka Němců a dva kluci prý jestli se chce podívat... a s vozíkem ji zvedli. Stáli tam dva Češi, pár Poláků a všem se nám najednou jaksi zalesklo v očích. Na obloze se objevila velká vzducholoď a s tou tmavnoucí oblohou a světly dole to byl moc dojemný zážitek.

Hollywood Bulvár je jeden velký blázinec, jeden velký mejdan. Chodník slávy s kovovými hvězdami slavných hvězd, je tu od roku 1958. Číslo 2000 získala Sophia Loren a 2500 Jenifer Lopez. Někdo tady prý hvězdu mít nechce, jako třeba Julia Roberts nebo Clint Eastwood.

Našly jsme Hollywood Museum. Začátky hollywoodských filmů, fotky, kostýmy, líčení...; od Dorotčiných střevíčků až po dnešní Star Trek, Harryho Pottera, Shreka... či celu Hannibala Lectera z Mlčení jehňátek. A ještě zážitek! Maruška sehnala půl roku předem vstupenky do divadla Wiltern, na koncert irského písničkáře Glena Hansarda. Byla to pecka. A přesto, že divadlo Wiltern je z nejstarších v L. A., je plně bezbariérové.

Naše další a poslední cesta pokračovala do San Francisca.

Kdysi dávno, před víc jak 40lety, jsem četla knížku Jacka Kerouaca "Big Sur". Děj se odehrává převážně v době, kdy žil u oceánu v Bixby Canyonu, v malém srubu přítele Lawrence Ferlinghettiho, právě v horách Big Sur.

A my tam byly... Jely jsme s Maruškou po "Hajvej číslo 1", tedy po Pacific Highway, silnici kroutící se těsně kolem pobřeží Tichého oceánu, silnici s těmi nejúžasnějšími výhledy, jaké si umíte představit. Big Sur je považovaný za národní poklad a popisuje se jako "největší setkání pevniny a vody na světě". A jako nejdelší a nejscéničtější úsek pobřeží Spojených států.

San Francisco je nádherné město. Nejdřív jsme si obešly krásnou pyramidu Transamerica, navštívily českou resturaci, sjely známou děsně klikatou ulici Lombard Street. V kanceláři v centru jsme si koupily ticket za 7,50 dolaru pro přejetí mostu Golden Gate Bridge a vydaly se do hippies městečka Bolinas, kde jsme viděly lachtany, potkaly kojota a navštívily nevšední obchůdek místních farmářů. Je bez prodavačky, otevřený 24 hodin, každý si ovoce či zeleninu sám nabere, zváží a do kasičky hodí peníze.

Most Golden Gate je moc krásný. Vyjely jsme na skalnatou vyhlídku a ostrov Alcatraz byl vidět jako na dlani. Na ostrově 2 km od pobřeží je známá věznice, kde pobýval Al Capone, George "Machine Gun" Kelly, nebo třeba Alvin "Creepy" Karpis, který si odkroutil nejvíc času ze všech vězňů. Došly jsme po pobřeží na molo Pier 39, které je nejznámější tím, že tady žije kolonie lachtanů. Psali, že tam zůstali po zemětřesení roku 89. Když jsme se vracely po pobřeží směrem k mostu, naskytla se nám neuvěřitelná podívaná - Golden Gate v mlze. Všude modro, jen most a ostrov Alcatraz zakrýval pruh mlhy. Nevšední podívaná...

Na letišti Maruška pronesla: "Myslím, mami, že jsme z toho západu vytřískaly co se dalo, co?" Má pravdu. Plno skvělejch lidiček jsme potkaly, prožily naprosto nevšední měsíc a užily si bezbariérovost. Amerika s vozíčkáři počítá...

 

Galerie
Komentáře