preview

Andalusie - pohádkově krásná

Ve Španělsku jsme s mamkou byly už několikrát. Je hodně bezbariérová, tak s mým vozíkem nebyl nikde problém. Zamilovaly jsme si jedinečnou atmosféru Barcelony, procházely se po krásném bílo-zeleném Madridu, a po přečtení knihy Poutník - Mágův deník mamka věděla, že musí jít Svatojakubskou pouť. A vzala mě s sebou. S obrovským batohem na zádech tlačila můj vozík 300 km, z města Leon do Santiaga de Compostela. Byl to pro nás obě naprosto nevšední až magický zážitek, který doporučuji každému. Letos se objevila lákavá nabídka s cestovkou Delfín Travel. Většinou jezdíme samy, tak proč to jednou nezkusit jinak...

Na letišti v Praze nejdřív nastal trochu zmatek, protože si u odbavení mysleli, že trošku chodím. Místo nástupního můstku, kterým obvykle přijedu na vozíku až ke vstupu do letadla, přistavili schody. Letištní asistenti mě museli přendat na speciální vozík a vynést po schodech ručně.

Ve španělské Malaze jsme přistáli večer, a dál pokračovali autobusem (řidič mě docela ochotně vynesl) do městečka Fuengirola. V hotelu Las Palmeras už o nás věděli a připravili nám bezva bezba pokoj. Jediné nemilé zjištění byla placená wifi. Na 7 dní 20 Euro, navíc jen na jeden přístroj. Jinak pokoj velký, koupelna s madly, i balkón byl pro vozík dobře přístupný.

Fuengirola

Druhý den jsme se vydaly s naší skupinou a delegátkou CK do ulic městečka. Ukázala nám krásné dlouhé pláže, obchody, trhy, bary a všemožné zajímavosti. Přišli jsme na náměstí Plaza de la Constitución, kterému dominuje krásný kostel. Můžete zde zažít mši, ale my měly štěstí na překrásnou velkou svatbu. Před vchodem stál nablýskaný Cadillac, jedna cikánka, co hádala z ruky a rojili se svatební hosté. Z boku kostela byl nájezd, tak jsme se šly s mamkou podívat dovnitř na nevěstu. Byla moc krásná...

Další dny už jsme dělaly výlety samy. Moc se nám líbilo v Bioparcu, tedy takové maličké moc pěkné ZOO. Hledám v každé zologické především gorily a mamka zase surikaty a plameňáky. Byli tam... a na 200 dalších zvířat tady žije v malebných výbězích, které se snažili co nejvíce připodobnit jejich přirozenému prostředí. Včetně moc zajímavých stavbiček. Pokud se rozhodnete strávit dovolenou v letovisku Fuengirola, rozhodně sem zajděte.

 

Mijas

V půjčovně jsme si vyzvedly auto a vyrazily do nedalekých hor, do 8 km vzdáleného městečka Mijas. Už při stoupání nás pohled na hromádky bílých domečků, posazených v kopcích kolem, uchvátil.

Když se chystáme na cesty, mým úkolem je mít v navigaci zadané souřadnice turistického centra měst, která chceme navštívit. Je to dobrý orientační bod. V Mijas bylo hned na náměstí a podzemní parkoviště, s několika místy pro postižené (za 1 Euro na celý den), nedaleko.

Atrakcí se tu najde hned několik. Městečko se proslavilo především oslíky, na kterých se člověk může svézt (Burros Taxis). Původně sloužili jako dopravní a přepravní prostředek pro místní. No, bylo nám jich spíš líto. Uvázaní u tyče, v tom vedru, tlamu chráněnou barevným plátěným pytlíkem, aby se je lidi nebáli pohladit, koukali dost smutně. U zadku jim visel pytlík, aby nedělali hromádky na dlažbu...

Našly jsme kouzelné muzeum miniatur. Nájezdem jsme vjely do vagónu a vstoupily do jiného světa. Sbírka obsahuje rarity jako Poslední večeře Leonarda da Vinci na zrnku rýže a pod. Mnohé kousky vozíčkář sice neuvidí, protože k lupám, skrz které se exponát zvětší, se nedá dostat blíž, přesto jsem si to užila. Mnohé lupu nepotřebují a jsou opravdu roztomilé. Unikátní podívaná.

      

Četla jsem na netu o nejmenší čokoládovně na světě a byla taky moc roztomilá. Ukazují tu návštěvníkům výrobnu čokolády a kluk nám s nadšením předváděl, jak se sladká pochoutka dělá. Všechno, včetně ochutnávky, je zdarma. Na objednání pořádají také kurzy, kde si každý může vyrobit vlastní tabulku čokolády. Po prohlídce si můžete něco dobrého koupit v jejich cukrárně. My neodolaly hořké čokoládě s chilli a výborné zmrzlině.

Trochu jsem se bály, že po městečku bude s vozíkem dřina, když je v tak kopcovitém terénu. Velkým překvapením byl přímo na náměstí prosklený výtah, kterým jsme mohly pohodlně vyjet do krásného parku, k malé aréně, kostelíku Panny Marie a za těmi nejkrásnějšími dechberoucími výhledy až k vzdálenému moři. Mamka jen fotila a fotila, vzdychala dojetím nad tou pohádkovou krásou a v suvenýrech si koupila růženec a já malou sošku chudáka oslíka.

Býčí aréna v Mijas je jedna z nejmenších a má netypický oválný tvar. Prý tu trénují mladí toreadoři s menšími býky.

Tarifa a Gigraltar

V Tarifě jsme se těšily na setkání dvou moří – Atlantického oceánu a Středozemního moře. Podobnou zajímavost jsme viděly v Jihoafrické republice, kde se u Mysu Dobré Naděje setkává Atlantik s Indickým oceánem. Z Tarify, nejjižnějšího místa Evropy, odplouvají lodě do Afriky, která je vzdálená asi 15 km. Úzká silnička vede na ostrov s majákem a po chodníčku se dá projít mezi moři na ostrov, kde stojí maják. Tam nás ale nepustili. Brána se zákazem od Ministerstva vnitra byla pro turisty uzavřená.

Nebyly jsme si jisté, jestli v autě z půjčovny můžeme vjet na britské území Gibraltar, protože v podmínkách půjčovny stálo, že s autem nesmíme přejet hranice Španělska. Pán v půjčovně řekl, že to není problém, tak jsme to riskly. Ani celníci nic nenamítali. Lanovka na skálu vypadala trochu jako oříšek. Ke kabince vedlo dost příkrých schodů, ale ochotná paní v pokladně zavolala tři pomocníky, a ti mě se smíchem vynesli.

Upozornili nás na volně se pohybující krotké opice a ať si na ně dáme raději pozor. Lidi se s nimi fotili, nechali si je sednout na rameno, ale já si raději schovala lesklé řetízky za tričko a držela se v uctivé vzdálenosti. Počasí vyšlo na výbornou a máme nádherné fotky výhledů na Gibraltar, přístav i na Afriku.

Ronda

Ernest Hemingway s Orsonem Wellsem propadli kouzlu Andalusie, tohoto malebného zvlněného kraje, už dávno. Vraceli se a delší dobu pobývali hlavně v horském městečku Ronda. Wellsovým posledním přáním před smrtí bylo, aby jeho popel převezli z LA právě sem, do španělské Rondy. Odpočívá na farmě San Cayetano, která patřila jeho přítele.

Silnice nahoru se tak kroutí, že člověk ani nestíhá pozorovat to nádherné okolí. Ronda ale nabízí tolik překrásných a dobře přístupných vyhlídek, že focení nebralo konce. Úžasnou atmosféru mnohde dokresluje pouliční hudba, nám učarovaly kouzelné tóny harfy z nedalekého altánku.

Mamka miluje mosty a na tenhle výlet do Rondy se těšila právě pro jeden moc krásný, z 18. století. Vysoký kamenný most Puente Nuevo překlenuje rokli Tajo a člověk se ho nemůže nabažit. A mamka jen fotila, fotila a fotila.

Rozhodně nelze minout místní býčí arénu, ať už si o zápasech myslíte cokoli. Současná podoba neblaze proslulé krvavé koridy tu totiž vznikla a dokonce slavný toreador Pedro Romero v této aréně přišel o život. Je ale dobré znát historii, a tu se dozvíte v muzeu, kde nechybí sbírka bohatě zdobených toreadorských kostýmů a zbraní.

Španělská Andalusie je překrásná a pořád je zde co objevovat. Věřím, že se sem ještě vrátíme. Zalesněné kopce a kopečky, bílé domečky na jejich svazích a velké haciendy na vršcích, to je naprosto pohádková krása. K tomu sytě modrá barva moře odrážející se od blankytného nebe skoro stále bez mráčku, to potěší oko i duši každého..., nejen romantika.

Tam prostě musíte...

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Galerie
Komentáře