preview

Připomeňme si smutné výročí pádu ikonických Dvojčat v New Yorku

Nebyly jsme v té době s mamkou naštěstí přímo v New Yorku, ale dost blízko, abychom dokázaly popsat děsivou a smutnou atmosféru 11. září 2001.

Strašný zážitek... To ráno jsem prožila ve Spojených Státech, ve státě Virginia, ve městě Covington. Studovala jsem tehdy v posledním ročníku High School a jako studentka na vozíčku jsem navštěvovala třídu s odpolední výukou na T. A. P. , školou u speciální pedagožky, paní profesorky Doris T. Hayes. Mamka mě do Spojených Států tehdy odvezla, abych se naučila pořádně anglicky.

To dopoledne 11. září 2001 jsme s mamkou spaly asi do devíti. Jako každé jiné ráno jsem po chvíli zapnula televizi a na všech kanálech bylo to stejný - dvě letadla narazila do Světového obchodního centra Twins v New Yorku. Myslela jsem, že je to nějaký katastrofický film a nepřipisovala jsem tomu žádnou zvláštní důležitost. Mamka vstala, spala tehdy málo, šla dělat snídani a moc ten "katastrofický film" nevnímala.

Pak naléhavě a se strachem v hlase telefonovali všichni naši z Čech - rodina, kamarádi, přátelé... "Jste v pořádku? Jak jste na tom? Co se u vás děje? Přiletíte domů, ... myslíte, že přiletíte hned? Pustí vás vůbec z Ameriky domů? " Vůbec jsme netušily, co se děje, až lidi z Čech nám řekli, že to v televizi je skutečná světová katastrofa a ne jen nějakej blbej film.

My fakt vůbec ani trošku nechápaly, co se v té televizi na všech kanálech děje. V Evropě se o nás báli, šest hodin rozdíl v čase byl znát. Oni měli odpoledne, my sotva vstávaly. Dnes cítím velké, daleko větší a bolavé vzrušení, když se v televizi na momenty z těch šílených hrůz dívám. Daleko větší, než když jsme to tehdy prožívaly v Americe.

Lidé z našeho okolí ve Virginii /... a pak jsme zjistili, že v celé zemi/, se po tom strašlivém zážitku, strachu a nesmírném smutku spojili. Všude se vybíralo na rodiny postižené katastrofou. Lidé si připnuli trikolóru a mnoho z nich doma ty trikolóry vyrábělo. Nejen pro sebe, ale i pro svoje známé a sousedy. Jedni z tříbarevné vlny pletli copánek, jiní z flitrů vyšívali tříbarevná srdíčka, další z mrňavých korálků navlíkali americkou vlajku na "sichrhajsku". Také jsme dostaly...

Ve všech obchodech byly kasičky na drobáky, prodávaly se hrníčky s vlajkou, CDčka, ručníky, utěrky, trička, bundy, sešity, tužky a pera ... - všechno s americkou vlajkou. A z prodejní ceny šla většina na pomoc rodinám postiženým katastrofou.

Neuvěřitelná rychlost s jakou všichni doma, v obchodech i na úřadech okamžitě reagovali a pomáhali. Na všech domech visely od toho dne veliké vlajky a ve všech domácnostech ne o moc menší. A dodnes vlajka hrdě zdobí domy i obýváky většiny amerických rodin. Chudých i bohatých.

Když jsme přiletěly do Spojených Států, byl duben 2001. Pobyly jsme pár dnů v New Yorku a mimo jiné vyjely do 107. patra Světového obchodního centra Twins na vyhlídkovou terasu. Všechno bylo bezbariérové, vstup i výstup, nebyl tedy s mým vozíkem problém. Nádherný výhled na Manhattan, na ostrov Liberty se sochou Svobody, na všechny ty mrakodrapy a řeku Hudson a ... prostě pohádkový pohled na to nádherné hučící velkoměsto. Po roce mého studia ve Virginii jsme přijely autobusem znova na pár dnů do New Yorku. Po Twinsech zbyly jen nerovné plochy bagry srovnaných ruin a smutné "zdi a ploty nářků". Tam rodiny a hlavně děti přinesly dárky a připomínky na mrtvé mámy a táty, co v troskách Dvojčat zahynuli.

Z prken postavili vyhlídkovou terasu pro turisty s foťáky. A taky tam byl zvláštní a dojemný pomník - obyčejná traverza plná malých kovových postav dělníků v montérkách. Smutná upomínka na ty nejmenované pomocníky z řad hasičů, záchranářů a obyčejných lidí, co pomáhali vyhrabávat oběti katastrofy a sami se obětmi stali.

Možná to vypadá jako frajeřina - byly jsme v New Yorku před katastrofou i po ní.  Někdo si řekne: "To teda máte úžasný zážitky z vašeho vozíčkářskýho cestování." Nemáme. Je nám z tohoto bolavého zážitku stále smutno a každý rok 11. září zapalujem s mamkou svíčky a vonné tyčinky, abychom si naklonily ty nahoře. Aby nás, ani nikoho z vás, taková hrůza při cestování nepotkala. A nejen při cestování...

Galerie
Komentáře