preview

Jak cestuje vozíčkář vlakem u nás a jinde

Synonymum slova martyrium je - muka, mučednictví, utrpení a trápení. A vozíčkář, chce-li vlakem u nás přejet z Krkonoš na Moravu, to je opravdu docela dramatické martyrium...

Tady je moje nedávná vlastní zkušenost. Porouchalo se nám auto, něco šustilo v motoru - autíčko zůstalo v servisu a my měly s mamkou odjet na Moravu na velkou rodinnou oslavu. Tak jsme začaly zjišťovat, zda se dá dojet z Krkonoš na Moravu vlakem...


KCOD a pražská centrála...


Určitě se dojet dá, ale je to komplikovaná a ne zrovna levná záležitost. Na www.idos.cz si najdete trasu, na www.cd.cz si zadáte "vlakem bez překážek" a dočtete se, kde mají v soupravě nízkopodlažní vagón, případně - kde mají plošinu. Jenže někde logo vozíčkáře nenajdete. Tady nastoupí KCOD, tedy organizace při Českých drahách, co pro vozíčkáře bezbariérovou trasu zajistí. Narazila jsem na skvělého pomocníka v Olomouci, na dalšího v Liberci, někdy však se musí trasa zajistit přes pražskou centrálu.


...vlaky na sebe nečekají...


Můj mechnický vozík má šířku 60 cm, dveře klasických vagonů mají prý 68 cm, to by problém být neměl. Někde jsou nástupiště pro nízkopodlažní vagóny, většinou však ne. Někde mají mechanickou plošinu, na mnoha nádražích, nemají. Když máte na přestup třeba jen tři minuty a nedoběhnete, smůla - vlaky na sebe nečekají. Některá nádraží už nepatří Českým drahám, nebo jen částečně, tedy pomocníka pro pasažéra ČD najít nemusíte.

Trasa vlakem z Harrachova do Tanvaldu, pak do Turnova, nebo Železného Brodu, dál Pardubic, Olomouce, Prostějova, Nezamyslic.., to je opravdu tak komplikované martyrium, že jsme cestu vlakem na rodinnou oslavu nakonec vzdaly.


Vlaky ve Švýcarsku? To je láska...


Nostalgicky jsme s mamkou zavzpomínaly na úžasné cestování vlakem po Švýcarsku. Tak to je jiný kafe! Tam nemusíte několik dní před plánovanou cestou oznamovat, že pojedete, aby pro vás - vozíčkáře - cestu připravili a zabezpečili. Tam prostě přijdete na nádraží a můžete se spolehnout, že odjedete. Obsluha plošiny zatelefonuje na vaši další výstupní stanici a už vás další pomocníci vyhlížejí. Švýcaři vlaky milují a je to vidět na první pohled...


... lesk jako blesk... a úsměv na tváři...


Vím, že je nesmysl, u nás v Čechách čekat vlakovou dopravu na stejné úrovni, jako je ve Švýcarsku. Tam je to s vlaky opravdu extrémně dokonalé, tam na vlaky "trpí", milují je a stále vylepšují služby. Je to nevšední čistota, "lesk jako blesk", požitek z jízdy a naprostý klídek a pohoda. Vozíčkář odklopí dvou-sedačku a má místo u okýnka, o běloučkých čistých toaletách, kde vždy najdete papír, mýdlo i ručník, to ani nemluvím. Řekla bych: dokonalé, nevšední, neuvěřitelné.
 

Ale - jely jsme vlakem i v Anglii, v Irsku, ve Francii, v Thajsku a nebyla všude připravenost na postižené a plošiny, jako ve Švýcarsku. Přesto cesta s vozíkem nebyla martyriem, nebyla trápením. Byla veselým zážitkem bez problémů, vždy s úsměvem všech zúčastněných. V Thajsku můj složený vozík prostrčili okýnkem a se smíchem všech kolem si podali tím okýnkem i mě.

Budu doufat, že se dočkám doby, kdy i u nás, v Česku, se začnou lidi usmívat, když uvidí na vlakovém nádraží vozíčkáře. A že nebudou naštvaní, že "zase nějaký chromajzl bude otravovat, zdržovat a dožadovat se plošiny..." Naštěstí jsem ještě mladá, určitě se dočkám.

Komentáře