preview

Komunikační prostředky osob se sluchovým postižením v praxi

Sluchové postižení není vidět, avšak dotyčnému nejen ztrpčuje život, ale také ho izoluje od jeho okolí. Většinu informací vnímáme sluchem. O sluchovém postižení a o komunikaci s lidmi se sluchovým postižením koluje mnoho mýtů. V rámci festivalu Týden komunikace osob se sluchovým postižením proběhla 25. září 2014 na Magistrátu hl. m. Prahy odborná konference na téma Komunikační prostředky sluchově postižených osob v praxi. Cílem této konference bylo seznámení se způsoby komunikace s lidmi se sluchovým postižením. Na konferenci vystoupili Mgr. Petr Vysuček, prezident ASNEP, Anica Dvořáková, držitelka ceny Olgy Havlové, Jaroslav Winter, šéfredaktor portálu Helpnet.cz, Martin Novák, prezident České unie neslyšících, Mgr. Marie Horáková, ředitelka Agentury Tichý svět, (původně  APPN), Mgr. Alena Užachová, pracovnice projektu Hovor O2 pro neslyšící a další.

 

Neslyšící a neslyšící

Zatímco neslyšící jsou lidé, kteří jsou nešťastní, že nemohou slyšet, Neslyšící jsou lidé, kteří se narodili jako neslyšící a kteří nepovažují ztrátu sluchu za postižení, ale za odlišnost. Neslyšící s velkým N jsou menšina, která má své tradice, zvyky, kulturu i jazyk, Neslyšící v naší republice používají jako komunikační prostředek český znakový jazyk. Český znakový jazyk má vlastní gramatiku, stylistiku, vlastní pravidla, český znakový jazyk je na stejné úrovni jako čeština. Český znakový jazyk je mateřský jazyk občanů, kteří se narodili jako neslyšící. Existuje sice mezinárodní znakový jazyk, jedná se však o umělý jazyk, podobně jako je umělým jazykem esperanto. Všechny znakové jazyky včetně mezinárodního znakového jazyka mají společné používání řeči těla, tj. mimiky a pohybů těla i rukou, které nahrazují intonaci.

 

Jak se domluvit s lidmi se sluchovým postižením?

Nedoslýchavost je každé zhoršení sluchu proti běžné populaci. Při ztrátě sluchu v rozsahu 20 až 40 decibelů se jedná o lehkou nedoslýchavost. Dotyčný jedinec má potíže porozumět při hluku, a pokud mluví více lidí současně. Pokud je ztráta sluchu v rozsahu 40 až 60 decibelů, hovoříme o středně těžké nedoslýchavosti. Při středně těžké nedoslýchavosti je nutná korekce sluchadly. Sluchadla je nutné mít i při sledování televize nebo si dotyčný může v teletextu na kanálu 888 pustit skryté titulky. Mnoho sluchově postižených lidí potřebuje titulky, avšak málokdo o nich ví. Při těžké nedoslýchavosti, ke které dochází při ztrátě sluchu v rozsahu 60 až 80 decibelů, se dotyčný bez sluchadel neobejde. Nedoslýchavým mohou pomoci také audiovizuální pomůcky společnosti Sennheisser, www.sennheiser.cz.

Těžká nedoslýchavost představuje problém při komunikaci, dotyčný nerozumí, když někdo drmolí, nerozumí ani hercům v divadle, přestože sedí v první řadě. S takovým jedincem je třeba mluvit pomalu, zřetelně vyslovovat, udržovat oční kontakt, nezakrývat si ústa, nemluvit příliš potichu, ale ani nekřičet. Pokud dotyčný nerozumí, je nutné informaci zopakovat, např. písemně. Sluchově postižený jedinec může sice odezírat, avšak odezírání neznamená 100% porozumění, proto je třeba si ověřit, zda dotyčný jedinec rozuměl informaci. Otázka „Rozuměl jste?“, je chybná, dotyčný kývne, že rozumí, ale nemusí porozumět správně. Je třeba mu položit otázky typu „ Na čem jsme se domluvili?“, „Co mám udělat?“.

Při komunikaci se sluchově postiženým jedincem je třeba mít trpělivost, překážky v komunikaci jsou způsobeny sluchovým postižením nikoli slaboduchostí. Mylný dojem slaboduchosti může vyvolat také neobvyklý tón řeči, řeč je příliš hlasitá nebo naopak tichá, neohrabaná, působí dojmem, že dotyčný má potíže s mluvením. Sluchově postižený jedinec nemá potíže s mluvením, ale neslyší svoji řeč. Pocit neslyšet svoje vlastní slova si těžko dokáže představit ten, kdo nemá sluchové postižení. Ztráta sluchu je velkou psychickou zátěží, dotyčný slyší pouze ticho, které ho psychicky ničí, snaží se zachytit jakýkoli zvuk, pokud nic neslyší, mnohdy se psychicky zhroutí.

Při komunikaci se sluchově postiženým jedincem platí pravidlo, že sluchově postižený si volí způsob komunikace, např. simultánní přepis, o který lze požádat na www.eprepis.cz nebo na http://www.escribe.cz/, http://www.transkript.cz/index.php/nase-sluzby. Další možností je požádat na webových stránkách APPN http://www.appn.cz/tlumoceni-online o tlumočení on-line. Výhodou tohoto způsobu tlumočení je celorepubliková působnost a snadná dostupnost, např. tlumočník je v Praze a on-line tlumočení se uskutečňuje v Ostravě.

Tlumočnické do znakového jazyka poskytuje také společnost ASNEP, více informací na http://www.asnep.cz/tlumocnicke-sluzby-pro-neslysici/. S neslyšícím lze komunikovat také pomocí obrázků.

Tlumočník je vázán etickým kodexem, který mu nařizuje překládat vše, i to, co se šeptá i případná vulgární slova. Při komunikaci s neslyšícím v přítomnosti tlumočníka znakové češtiny je třeba se obracet na sluchově postiženého jedince, nikoli na tlumočníka. Tlumočník pouze překládá, nevyřizuje žádné informace.


Autorka: Evžena Janovská

Zdroj a celý článek: http://www.budupomahat.cz/clanky/komunikacni-prostredky-osob-se-sluchovym-postizenim-v-praxi

Komentáře